Tak jak to tedy všechno začalo? 

   Je pravda, že když  jsem se rozhodovala pro koupi pejska, nakoupila jsem horu knih a vybírala plemeno. Člověk si má předem všechno pečlivě nastudovat a zvážit, a pak se teprve rozhodnout. A pokud jde o koupi živého tvora platí to dvojnásob. Asi po půl roce listování v encyklopediích zvítězil italský chrtík. A byl to výběr nejlepší jaký mohl být. To co jsem si 12. května loňského roku přivezla jako malou šedivou kuličku, mi takzvaně pánbůh  nadělil !!!

   Všechno se seběhlo velmi rychle: ve středu večer jsem se definitivně rozhodla. Ve čtvrtek jsem si koupila časopis „Pes přítel člověka“ a našla inzerát, v pátek jsem se už domluvila, že si v neděli pro pejska přijedu. No ale v sobotu ráno se mi to všechno rozleželo a volala jsem chovatelce zpátky, jestli by bylo možné přijet pro štěňátko už ten den odpoledne. Dohodly jsme se, já sbalila deku, mapu a jelo se. Předesílám, že to byla docela dlouhá cesta, jelikož od nás z Plzně je to do Opavy docela kus cesty! Po menším bloudění jsem dorazili na místo. Nikdy předtím jsem chrtíky ve skutečnosti neviděla, takže když hlavní hrdina chovu (otec mého pejska) vyskočil a na uvítanou mi vlepil pusu jako staré známé, úplně mě to dostalo!!! Pak jsem viděla ty neřízené střely, lítající po bytě sem tam, což mne odzbrojilo docela. Po tom co jsem s chovatelkou probrala všechny věci, na které se musí dávat pozor a tak dále, dostala jsem do ruky kupní smlouvu na toho malého uličníka a vezla si ho domů.

   Hned druhý den jsem pejska jela ukázat k mým rodičům, kde máme fenu německého ovčáka. Připadala mi jako mamut proti tomu mému drobečkovi, ale jsou kamarádi i když někdy se divím, co všechno mu dovolí; on je to opravdu zlobič, masíruje i naše kočky a co si ony nechají líbit, je až neuvěřitelné. Pravidelně sem v týdnu jezdí, já tomu říkám „do školky“. Tady je mu samozřejmě nejlíp, protože je tu velká zahrada, pes, kočky a jiná domácí zvířata a samá nová dobrodružství.

   Když ho potom odvážím večer domů, je úplně hotový a jenom spí a spí. Jinak doma si vymýšlí také samé lumpárny - třeba ho nejvíc zajímá ošatka, kde se suší rohlíky na strouhanku. Vždycky mi v nestřeženém okamžiku nějaký rohlík ukradne a schová na „horší časy“ někde po bytě, takže potom chodím a nacházím suché rohlíky v koši na prádlo, v posteli, na sedací soupravě a tak různě. Jindy se zase rád schoulí člověku na klín, a když se zrovna panička nenachází v sedící poloze někde v křesle, tak si prostě do mé náruče vyskočí a je to! Dosáhne vždy svého.
   Je to velmi inteligentní pejsek a rychle se učí, pokud ho člověk motivuje odměnou, vydrží v klidu i ty pro něj nepříjemné věci jako je čistění oušek, stříhání drápků (to nás tedy hodně nebaví, tak nám je střihá veterinář a já držím), apod. Myslím že italský chrtík je velký kamarád a je vděčný za každou chvilku, kterou může trávit ve společnosti svého pána. Proto se taky snažím brát ho, pokud to jde, všude s sebou a on se jako správný aristokrat a inteligent chová vždycky slušně a na úrovni. Je velmi společenský a zvyklý se mnou všude jezdit autem. Naše návštěvy oblíbené kavárny jsou již tradicí. Všechny servírky ho milují a stal se jejich maskotem!! Prostě život s italáčkem je radost - dokáže vám zlepšit špatnou náladu, nebo vás pobavit svými rozpustilými kousky.... O tom, jak člověku prosvětlí všední dny se můžou psát dlouhé články, ale myslím, že lepší je to zažít!!!.... Foto: malý uličník jménem „CHAMPION King of Ivan“

  listopad 2002  Radka Vyhnalová