Povodně přímo od zdroje

Vážení přátelé na tomto místě jste se měli bavit více či méně humorným zachycením "pejskařských" zážitků, z našeho dalšího zahraničního putování - Chorvatská anabáze III., leč vše dopadlo zcela jinak! Naše "matka Vltava" nás poněkud - a to doslova -  VYŠPLOUCHLA. Její v žádném pádě nikoliv stříbropěnné vlny se zvedly o víc než 8m.,což je nikoliv 50-ti  nebo 100 letá voda, ale cca 600 letá

(naposledy - podle Starého Města pražského - byla Vltava tak vysoko z vlády Vladislava Jagellonského). Náš domeček - připravený na 100 letou - tak na několik dní zmizel v tom kalném živlu až po komín.... 350 let staré zdivo sice odolalo, leč místy až 1,5m silné zůstalo nasáté jako houba, stropy, podlahy ani nábytek nevydržely, takže zbyly holé stěny. Začínáme tedy tzv. "od nuly".    Asi se zeptáte, jak ale toto souvisí se psím zpravodajem - v mnoha ohledech:    1. Je to úzce spjato s mou fcí pokladníka, kdy se chci preventivně omluvit za případněvzniklé problémy s korespondencí. Naše pošta je totiž (a min. 3 - 4 měsíce ještě bude) mimo provoz.    2. Mnozí z Vás asi vědí, že jsme tou dobou měli 3 týdenní štěňátka. Navzdory všemu a snad i posílena přežila ve zdraví (stejně jako všech 8 členů naší psí smečky) a podle výroku páně Dr.Kňákala překřtěná na "povodňátka", zvládla-li toto, zvládnou už v životě COKOLIV! Jejich pánečkům bych tímto chtěla ještě jednou poděkovat za veškerou vstřícnost při odběru miminek a popřát jim, aby pro ně byla stejnými sluníčky jako pro nás i v té kritické situaci! V té hrůze byly totiž ty malé chlupaté kuličky symbolem života schopnosti a nového začátku, když jsme je ráno v úterý 13. srpna s výbavou na 2 dny evakuovali z nové téměř sterilní porodny do našeho přechodného působiště, utěšovala jsem se, že těch pár dní to snad přežijí... Nikdo netušil, že se náš i jejich pobyt v těchto "bojových podmínkách" protáhne skoro na měsíc...    3. bychom tímto chtěli poděkovat všem, kteří nám pomohli, či svou pomoc nabídli, ať už to byl poskytnutý azyl, nezištné "přichýlení" některých našich čtyřnožců, krmení pro miminka i dospělé, technické vybavení, šatstvo, nebo ostatní "počinky" do domácnosti jinak zející prázdnotou... Zejména pak obrovský dík patří všem našim "sponzorům", bez nichž bychom neměli střechu nad hlavou, a jejichž příspěvky nám pomohli překlenout hlavně počáteční krizové období... Omlouváme se za tento povšechný a nejmenovitý dík, ale to jen ze strachu, že bychom někoho opomenuli, což by nám bylo líto.

   Musím konstatovat, že tato živelná pohroma byla opravdu prubířským kamenem mezilidských vztahů a to ať už vnitřních - rodinných, kdy se únava, beznaděj a fyzické i psychické vyčerpání někdy vyhrotí až do "jiskření a výboje", nebo vnějších - myslím tím přátelé a známé... Je až neuvěřitelné, jak špatně mnohdy známe, či odhadujeme lidi kolem sebe! Oproti výše uvedeným "dobrodějům", z nichž některé jsme sotva znali, nebo jen velice povrchně a přesto zareagovali promptně a z vlastního popudu, naopak jiní, v nichž by se předpokládala jistá vazba a tudíž uvítání možnosti (nebo i morální popud) oplatit takto poskytnuté "služby", se najednou jaksi vytratili... Inu, člověk se pořád učí!!!
   A to nemluvím o neskutečném hyenismu, kdy nám "kdosi" pár dní po povodni vykradl auto, nebo když se i mezi chrtaři našli tací, kteří se nestyděli ublížit a zklamat i v této pro nás opravdu osudové době...
   Závěrem chci ještě jednou poděkovat všem, kdo nám pomohli a popřát, aby se jim i Vám ostatním podobná "navštívení osudu" zdaleka vyhnula, neboť kdo to neprožil, neví o čem mluvím a nedokáže si to ani představit...

 listopad 2003   Sabina Němcová