Výchova dostihového chrta
od narození

štěně 0-3 měsíce 1.díl
štěně 3-6 měsíců 2.díl
štěně 6-9 měsíců 3.díl
štěně 9-12 měsíců 4.díl
12-15 měsíců 5.díl
nad 15 měsíců 6.díl
nad 15 měsíců 7.díl
"senior" -  8.díl

Výchova štěněte chrta
  od narození

štěně 0-3 měsíce 1.díl

3-6 měsíců 2.díl

6-9 měsíců 3.díl

Perla z Palatinu Moravia - barzoj CH: M. Růžičková

 

Výchova dostihového chrta od narození
  6-9 měsíců 3.díl

     Tomuto vývinu kostry a spotřebě energie by měla odpovídat kvalitní strava, obsahující dostatečné množství bílkovin, tuků a ostatních látek, potřebných jak k růstu samému, tak k načerpání nových sil. Tímto by měl být podmíněn i trénink:

Jestliže jsem se v minulé části zmiňovala o „počátcích“ kondičního tréninku s využitím kola, v tomto období jej můžeme využít už „naplno“! Tím samozřejmě nemám na mysli 10-ti a vícekilometrové tůry, ale nejprve jen kratší „zvykající“ vyjížďky jen postupně prodlužované až, do maximálně únosného zatížení štěněte, které je ostatně u každého zvířete individuální. Nejvhodnějším podkladem pro tyto vyjížďky je travnatý terén, či měkké lesní cesty, na nichž nedochází k nadměrnému namáhání kloubů, jako na asfaltu, nebo jiném tvrdém povrchu. Je třeba si uvědomit, že byť na konci tohoto období vyhlíží váš dorostenec téměř jako dospělý pes, či fena, je to přece jen stále pouze ŠTĚNĚ!!

 

        Máte-li štěstí a toto,období růstu připadne na letní měsíce, je tu další možná forma kondičního tréninku – plavání. Je pravda, že whippeti nepatří právě k „vodním“ plemenům, ale i zde existují případy tzv. „vodních fanatiků“, které z vody dostanete jen na vodítku násilím. Plavání jako takové se doporučuje nejen jako rekonvalescentní trénink po zlomeninách, výronech, či jiných úrazech kloubů (nezatěžuje postižená místa), ale ze stejného důvodu i jako trénink kondiční pro zvířata ve vývinu. Ideální by bylo „kolečko“, nebo do vody nadšeně skákal za házenými aporty! (znám whippety, kteří se z břehu vrhají střemhlav a kus ještě „splývají“ pod hladinou, či takové, kteří se pro hozené kamínky potápějí dokonce až na dno). Perfektní je i způsob, kdy se jeden z pánečků postaví v řece proti proudu a druhý pak k němu „plavce zdola pošle- zvíře tak překonává nejen odpor vody samé, ale navíc i sílu proudu!!

 Co ale dělat, pokud se vašemu štěněti do vody nechce? Máte v podstatě 3 možnosti:

1.)    Buď je tam nalákat na nějakou laskominu

2.)    Vzít je do náruče a velice opatrně, poskytujíc mu svou přítomností pocit bezpečí, se s ním pomalu ponořit.

3.)    Způsob je asi nejoptimálnější a nejsnazší – najít si totiž výše zmíněného aportujícího vodního fanatika a několikrát s ním „scénku“ nabudit, aby zapomnělo na svůj strach z vody, či nedůvěru k ní a rovněž se za aportem vrhlo, za což ho samozřejmě bouřlivě chválíme a odměníme.

 

              Některá zvířata však mívají problémy s ušima, čímž mám na mysli, že nateče-li jim do nich vida, ve snaze vyklepat ji, ztrácejí rovnováhu a orientaci, takže by posléze v panice mohli i utonout..Ovšem tuto krajní „katastrofickou“ vizi vymažeme, neboť při postupném seznámení s vodním živlem a jeho vlastnostmi si většina štěňat rychle zvykne a pokud jej s rozkoší nevyhledává, alespoň jej trpně snáší. V okamžiku, kdy se obrátí ke břehu s úmyslem vyskočit ven, podvlékněte mu část vodítka kolem hrudníku a část pod bříškem, čímž ho udržíte plavat na místě, i kdyby se snažil sebevíc.. Tím nechci říci, že ho tak budete „trápit“ půl hodiny, ale prostě jen chvíli, dokud bude plavat klidně a nebude mu to nepříjemné. Nijak tím svému miláčkovi neublížíte a většina zvířat to snáší velice dobře…Jinak kondiční trénink zůstává, jak uvedeno v minulé kapitole, jen délku a dobu procházek lze úměrně prodloužit.

     K již zmiňovanému rychlostnímu tréninku – kroužení delší tyčí s na provaze uvázaným a nízko nad zemí taženým střapcem, či různorodým aportům od klacíků přes míček a po létající talíř – přibude v tomto období nový prvek – rovinky s navijákem! Tento druh rychlostního tréninku už se velmi blíží pozdějšímu dostihovému zatížení, které však musí být pozvolné !! To znamená, že začneme v půl roce, řekněme, se vzdáleností 30m, kterou do devíti měsíců postupně prodloužíme na 80-100 m. princip je následující:Paloma a Priscely z Palatinu Moravia - barzoj CH: M. Růžičková

     Ani v tomto období není ještě třeba jezdit ještě se štěnětem na některou z dostihových drah, neboť „naviják“ na „kůžičku“ si můžete snadno vyrobit doma sami. Stačí jízdní kolo (radši větší), které nepoužíváte, silonový vlasec a pro „bezporuchový“ provoz „naváděcí tyčka“. Ze zadního kola sundáte gumu a na holý ráfek navinete silonový vlasec (stačí 100m). K rámu kola pak v místech úchytu pro blatník asi ve výši středové matky připevníte cca 5-10cm dlouhou naváděcí trubičku o průměru min. 2mm, aby jí šel snadno provléknout vlasec, na jehož konec po protažení trubičkou navážete střapec. Kolo pak otočíte vzhůru nohama ( stojí na řídítkách a sedle), natáhnete „kůži“ do patřičné vzdálenosti a točíte šlapkami… Co se týče přepravy „ navijáku na vyhlédnutou bezpečnou travnatou rovinku, je velmi snadná: prostě zvednete zajištěné zadní kolo a po kole předním dorazíte až na místo…

 

            Jak už jsem řekla, začínáme běhat na vzdálenost cca 30-ti m, přičemž vždy dbáme aby „dostihový povrh byl pokud možno dostatečně rovný a měkký, neboť už i půlroční štěně při sprintu na tuto vzdálenost vyvine rychlost přes 40 Km/hod. Při prvních bězích, kdy si nejste zcela jisti, zda váš dorostenec bude kůži opravdu následovat (i když při správném předchozím tréninku se střapcem by v tomto ohledu neměly nastat žádné problémy), mu „návnadu“ pořádně zatřepejte před nosem a pak mu ji položte mezi přední nohy. Při prvních záběrech navijáku by tak pod štěnětem měla „prošustit“ a ještě více je „nabudit“ ke stíhání. V cíli ho pak nehte „kůžičku zakousnout“ a patřičně ho odměňte a pochvalte! Při dalších bězích potom klaďte střapec cca 2 m před běžce a tuto vzdálenost během tažení navijákem neprodlužujte, neboť čím těsněji před čumákem kůži má, tím více se ji snaží dostihnout. Štěně za návnadou pouštějte zásadně samotné, aby se „zafixovalo“ opravdu jen na kůži a mohlo si s ní po každém doběhu a „zakousnutí“ libovolně hrát. (při běhu se staršími psy, či stejně starými štěňaty, kdy se ke střapci ani pořádně nedostane, se totiž místo na kůži zafixuje na své spoluběžce, což se později při dostizích může projevit tím, že závod považuje za hru a své soupeře napadá – hraje si. Nebo v lepším případě „nedobíhá“..)

            V další kapitole najdete něco o „startovních boxech“ a podrobněji se zaměříme na kondiční trénink ve věku 9 –12 měsíců.


1.11.2001 Sabina Němcová  chov. stanice   Ayort Back

Poznámka webmastera: Článek je psaný majitelskou vipetů, ale výchova je shodná i s ostatními chrty.Proto zde umistuji ilustrační fota i ostatních plemen chrtů.