Výchova
dostihového chrta od
narození
9-12 měsíců 4.díl
V této
kapitole se dostáváme k období, kdy se u štěňat pomalu dokončuje
kosterní vývoj a svojí fyziognomií už se velmi podobají dospělým
jedinců. Ani teď se však ještě nesmíme tímto zdáním nechat zmást,
neboť právě v tomto věku by měl být trénink skutečně rovnoměrný
a důsledně přiměřený.
Kondiční trénink v tomto období plynule navazuje na období
předchozí (6-9měs) jen s tím rozdílem, že jeho „dávky“ úměrně
zvyšujeme. 10-ti měsíční štěně hravě zvládne 10-ti kilometrovou
procházku svižnou chůzí, či 5-ti kilometrovou vyjížďku na kole,
kterou vhodným terénem absolvuje v rychlejším klusu (nikoliv
cvalem!!). Samozřejmě, že stále platí nutnost přizpůsobit tuto činnost
kondici a momentálnímu zdravotnímu stavu našeho svěřence. Vhodným
doplněním tohoto tréninku zůstává „forma vodní“, jak byla
uvedena v předchozí kapitole, přičemž i zde můžeme denní dávky
o něco zvýšit. Ani tady však nesmíme zapomínat, že i trénink má být
pro psa příjemnou hrou a proto bychom s ním při první známce
nechuti měli přestat, či jej obměnit.
Pokud zjistíte, že vašemu zvířeti běh u kola, či plavání z jakéhokoliv
důvodu vyloženě nevyhovují (což se může stát) a váš zdravotní
stav vám nedovoluje běh se psem, či svižnou procházku na delší vzdálenost,
ani tehdy nezoufejte! Zkuste se vrátit do svých dětských let a pořiďte
si koloběžku. Ano stačí starší „bantamka“, která nedělá hluk
a kterou můžete při jakémkoliv „ zádrhelu“ bez problémů
„zahodit“ a bezprostředně se věnovat svému svěřenci. Stačí
zhotovit vhodné kšíry, naučit psa běhat po levé straně a můžete
vyrazit! I tyto jízdy absolvují vaši dorostenci klusem vedle koloběžky.
V žádném případě se jimi v tomto věku nenechte cvalem táhnout!!!
(takový způsob tréninku můžeme na vhodném terénu praktikovat až s dospělými
jedinci – nejlépe ve dvojici, pro níž tak koloběžka dostává
funkci „zátěžové dečky“) Při striktním dodržení klusu se tak
štěňatům nejen správně vyvíjejí klouby a svaly, ale navíc se jim
perfektně „prodlouží krok“, což oceníte najmě při předvádění
ve výstavním kruhu.
Co se týče tréninku rychlostního, i zde zůstaňme věrni formám
už popsaným, jen zmiňované rovinky s navijákem můžeme postupně
prodloužit na 150 –200 m. Díky úplnému „přezubení“ – dokončení
růstu čelistí váš svěřenec možná překvapí novou nebo větší
chutí k aportování, a to zejména u jedinců, jimž malé rozpětí
nevyvinutých čelistí dříve neumožnilo aportovaný míček pořádně
uchopit.
V tomto
období bychom závodníky měli také pomalu začít seznamovat se
startovními boxy! Ani teď ještě nemusíme na závodní dráhu, ale můžeme
si takový „boxík“ vyrobit doma např. z Překližky, či jiného
dostupného materiálu. Ale ať už box vyrobíte doma, či zavítáte přímo
na některou z dostihových drah, rezervujte si prosím pro svůj záměr
dostatek času, klidu a trpělivosti! Nejprve byste svého svěřence měli
s boxy seznámit, tj. nechat ho jimi několikrát projít (s otevřenými
zadními dvířky i přední mříží). V další fázi pak nechat
otevřenou mříž a v okamžiku, kdy pes vstoupí, zavřít za ním
zadní vrátka )i toto – podle jeho reakce opakovat třeba několikrát).
Samozřejmé je , že před boxy bude stát někdo s „kůžičkou“ na
kterou bude vašeho svěřence lákat! Poslední fází tohoto tréninku
by mělo být uzavření přední mříže, vsunutí psa do boxu a následné
uzavření zadních dvířek. Pes by měl dobře vidět návnadu ležící
na zemi co nejblíže mříži, což by zvíře mělo nutit
„zakleknout“ do startovního postoje (lokty opřené o zem, zadek
nahoru). Je-li váš svěřenec správně fixován na kůži, a pakliže
mu s návnadou před startem ještě pro povzbuzení chuti „zatřepete“,
měl by v tomto postoji v klidu vytrvat až do otevření mříže
a pak bleskově vyrazit. To je velmi důležité pro pozdější starty ve
vyrovnané konkurenci, neboť pokud sebou chrt v boxu neklidně hází,
může jeho „nepřipravenost“ při otevření mříže znamenat ztrátu
několika drahocenných setin… Samozřejmě, že po každém tréninkovém
výběhu mu kůži necháme „zakousnout“ a pochválíme jej!
Při vlastním dostihu je pak důležitá i technika běhu zatáček,
kterou rovněž můžeme koncem tohoto období ovlivnit uváženým nácvikem…Řekněme,
že svého svěřence pustíme „z ruky“ nejprve ze 4. zatáčky
(poslední zatáčka před cílovou rovinkou), tj. nějakých 100 m. Později
pak můžeme toto zopakovat z rovinky těsně před zatáčkou 3. a
teprve nakonec – opravdu až ke konci námi „probíraného“ období
– ze startovních boxů do 2. zatáčky.
Je totiž velmi důležité, aby se psi naučili po startu vyrazit hned
„k síti“ (tedy k vnitřnímu okraji dráhy), kde je trať
logicky nejkratší a tudíž nejvýhodnější…Celý tento trénink by
měl váš pes absolvovat stále ještě sólo! Teprve zvládne-li bezpečně
fixaci na kůži, bylo by dobře ho před vlastními licenčními zkouškami
nechat běžet pár běhů s osvědčenými, čistě běhajícími
sparingpartnery… Může se však stát, že až prvně přijdete se svým
svěřencem na dráhu, on bravurně hned napoprvé zaklesne v boxu,
či jako „profík“ absolvuje dráhu v její ideální nejkratší
formě… Vy si pak řeknete: co nás ta osoba tak unavovala a strašila§?§
Opravdu znám i takové chrty, kteří toto nadání mají přímo od
Boha, ale těm ostatním třeba tento můj námět pro trénink pomůže v nelehkých
začátcích…
Příště
si povíme něco o licenčních zkouškách a bězích mladých
8.12.2001 Sabina
Němcová chov. stanice Ayort Back
Poznámka
webmastera: Článek je psaný majitelskou vipetů, ale výchova je
shodná i s ostatními chrty.Proto zde umistuji ilustrační fota i ostatních
plemen chrtů. |