Výchova dostihového chrta od narození
  12-15 měsíců 5.díl

     V tomto období už mohou mladí chrti okusit vzrušení z dostihového oválu, neboť ve dvanácti měsících jsou věkem zralí k plnění licenčních zkoušek. K dosažení dostihové licence absolvuje mladý běžec 1 „sólo“ běh, v němž musí prokázat zájem o „kůži“ (tj. spolehlivě ji bez zastávky sledovat po celé trati( a 2 „společné“ běhy – buď se stejně starými soupeři, či min. dvěma staršími sparingpartnery. Krom toho , že i zde je mladší pes povinen prokázat spolehlivou „fixaci“ na kůži, musí být společný běh takzvaně „čistý“, tzn. Že pes nesmí své soupeře na dráze napadat.

       Ale než se odhodláte k licenčním zkouškám, měli byste svého svěřence svědomitě připravit! Že by měl „být v kondici“, aby mu 360 metrů dlouhá trať nečinila potíže, jakož i to, že ji s patřičnými přestávkami bez újmy zvládne v plném tempu i 2 – 3krát, se rozumí samo sebou… Proto je třeba zachovat nejen dosavadní kondiční trénink s eventuelním přiměřeným zvýšením dávek, ale rozšířit i trénink rychlostní, ať už jen s domácím navijákem, či běhy přímo na „dráze“. Každá dostihová dráha by měla mít vypsány termíny veřejných tréninků, aby si mladí závodníci i jejich pánečkové mohli „otestovat“ startovní boxy, neboť právě ony a skutečnost, že je pes na ně není zvyklý, bývají kamenem úrazu prvních běhů. Seznámení s nimi, jakož i nácvik startů byli zběžně popsány v minulé kapitole. Dalším problémem bává košík, který je součástí povinné výbavy při každém dostihu. Není-li totiž na něj váš svěřenec zvyklý, může se dobře stát, že místo návnadou – se bude zabývat právě košíkem – tedy jeho sundáváním a z běhu tak nebude nic… Proto nezapomeňte i na košík je třeba budoucího dostiháka zvykat!

       Ale teď k samotným licenčním zkouškám : jste-li si tedy jisti, že váš mladý svěřenec bez problémů zvládá všechny výše uvedené podmínky (kondice, boxy, fixace na kůži včetně „čistoty“ běhu), můžete přistoupit k vlastnímu „plnění dostihové licence“. Pokud jste svou přípravu absolvovali přímo na některé z dostihových drah, máte již vystavenu tzv. Tréninkovou kartu, do níž se zapisují všechny splněné, ale i nesplněné běhy. V opačném případě si ji při prezentaci vyžádejte od pořadatele dostihu, či oficiálního tréninku. Pokud bych mohla poradit při dnešní vysoké účasti chrtů na samotných dostizích je lepší, domluvit si složení zkoušek při některém z oficiálních tréninků, kde je  méně nervozity a více času. Tak například počáteční nezvládnuté starty je možné i několikrát opakovat, až se běžec tzv. „chytí“, i když nic by se nemělo přehánět…

         Podle platných regulí by měl pes jako první absolvovat „ sóloběh“, aby prokázal, že běží za kůží a ne za jinými psy. I pro tento samostatný běh, který se stejně jako společné běhy malých plemen běhá na klasickou vzdálenost, tj. 360m, musí být váš chrt vybaven povinným „oděním“! To se skládá ze speciálního dostihového košíku (plastikový nebo kovový) a „startovní dečka“ s číslem, jež nese běžec na zádech (jako malé plátěné sedlo). Dečky mají předepsané barvy, stejně jako čísla od „1“ do „6“, která jsou na nich našita. Můžete si je buď sami ušít, nebo se přímo ba dostihu dopídit, kde sídlí firma. Či soukromník, který by vám je za mírnou úplatu zhotovil…

      Co se týče „společného“ licenčního běhu, je na každém majiteli, aby si rozmyslel, zda svého začínajícího svěřence nechá nastoupit s jeho starými a nezkušenými soupeři, či jej raději „pustí“ s ostřílenými, ale bezpodmínečně čistě běhajícími dostiháky..a pak je tu ještě jedno dilema : zda „začátečníka“ pustit se psy známými, s nimiž je často ve styku. Z jedné strany zde totiž vzniká nebezpečí, že si s nimi bude na dráze chtít hrát, jako při běžném kontaktu, ale ze strany druhé jim zase důvěřuje a cítí se mezi nimi v bezpečí, takže ho nové, nezvyklé prostředí nestresuje…

Pokud váš svěřenec složil licenční zkoušky (splnil 1 sólo a 2 společné běhy), necháme jej do patnácti měsíců (věk, kdy může přejít mezi dospělé) „otrkávat“ v kategorii mladých, aby měl čas a možnost „vypilovat“ počáteční technické nedostatky, jako je např. vybíhání za kůží na kladky, zvládnutí zatáček oři vnitřním okraji dráhy a sám start…Někteří majitelé své dorostence nechají v kategorii mladých i po dovršení patnácti měsíců, aby si ( při dnešní konkurenci v dospělých) „ užili“ nějaké to vítězství. Tím se však vystavují nebezpečí, že se tu pes naučí „remplovat“. Ne snad z úmyslu prát se, ale vybít svou mladistvou energii se stejně starými kolegy jindy nevinným, teď však rozhodčími tvrdě trestaným pošťuchováním. Takovéto hrátky mohou pak pro mladého psa znamenat diskvalifikaci a přestože se z toho v této kategorii zase až tak „nestřílí“, dostává zvíře punc „remplíře“, kterého se pak jen těžko zbavuje. I mezi dorostenci jsou však takoví, kteří tendence k napadání opravdu mají! V takovém případě – při několikáté opakované diskvalifikaci –by si majitel provinilce měl dobře rozmyslet další postup tréninku a uvažovat o tom, zda je jeho svěřenec dostatečně fixován na „kůži“ (což většinou není( a nechat ho raději nějaký čas běhat „Sólo“! Ve většině případů tato metoda funguje, neboť pes se zklidní a zaměří více na návnadu, zvláště, necháme-li mu ji po každém doběhu „zakousnout“.

Příště – věk dospělí – kategorie „klasik“

 10.12.2001 Sabina Němcová  chov. stanice   Ayort Back

Poznámka webmastera: Článek je psaný majitelskou vipetů, ale výchova je shodná i s ostatními chrty.Proto zde umistuji ilustrační fota i ostatních plemen chrtů.