Výchova
dostihového chrta od
narození
nad 15 měsíců 7.díl
V minulé
kapitole jsme pokročili již do „dospělosti“ našich miláčků,
tedy věku nad 15 měsíců. Něco málo jsem se zmínila o kondičním i
„domácím“ rychlostním tréninku a dnes bych ráda poněkud
rozvinula trénink přímo na dráze.
V tomto věku by už váš svěřenec měl být jak se patří seznámen
se startovními boxy – neměl by se jich bát, ba naopak v očekávání
„kůžičky“ by si do nich měl sám dobrovolně „ zakleknout“…
Snad se vám bude zdát, že onen výraz není pro psy právě nejvhodnější,
ale budete-li při startu sledovat nejrychlejší výrázivší běžce, dáte
mi za pravdu, že jejich postoj tuto pozici silně připomíná!Pes se
totiž položí na předloktí, zvedne záď a hlavu vytrčí dopředu,
aby mohl okamžitě vystartovat, sotva se mříž počne zvedat vzhůru.
Toto zakleknutí a vyčkávání v klidu je velmi důležité, neboť
„dotírá-li“ pes na mříž a skáče na ni, nejenže tak většinou
zmešká onen nejvhodnější okamžik startu, ale mohl by si (v krajním
případě) přivodit i zranění tím , že
by byl mříží zachycen a vytažen vzhůru… Proto je dobrém
dokážeme-li psa před startem zklidnit, což u každého jedince může
probíhat jinak. Některý pes se ztiší, vezmete-li jej do náručí,
odkud ho přímo vsadíte do boxu. Jiný zase potřebuje dotáhnout vás k boxům
po svých, ale sotva se ocitne uvnitř, rázem se zklidnil a tiše vyčkává
startu. Jsou i tací, kteří potřebují na uklidněnou delší dobu a
tedy jim vyhovuje, nenásleduje-li start bezprostředně po zavedení do
boxů (ona prodleva je pro ně nutná, abych tak řekla – k uspořádání
myšlenek)…Jiní zase naopak před startem vůbec žádné vzrušení
neprojevují a jejich pánečci se je snaží „povzbudit“ boucháním
do boxu, výkřiky apod. ŠPATNĚ!!! Jednak tím ruší a znervózňují
ostatní psy, ale kazí i svého vlastního chrta, který toto počínání
rozhodně nepochopí jako povzbuzení, ale spíš reaguje opačně, že buď
vůbec neodstartuje, nebo se z tratě vrátí…
Psi jsou
stejně jako my lidé povahově odlišní, což zejména při nácviku
startu musíme vzít v potaz! Tzn., že některého běžce musíme
uklidňovat, jiného zas povzbudit tím , že jej vezmeme k dráze už
několik běhů před startem a „šeptneme mu do ucha“ ono magické slůvko
„kůžička“… Základem však zůstává docílit , aby v samotných
boxech už byl pes klidný, přestože předtím netrpělivě očekával
jejich otevření! Toho nejlépe dosáhneme, když jej v boxu necháme
delší dobu tak, aby mohl sledovat kůži, ležící 5 – 10m před mříží.
Pro povzbuzení můžeme kůži několikrát zatřepat, aby ji pes dobře
viděl..
(Ono delší ponechání v boxech, na něž si váš pes zvykne se z úročí
zvláště tehdy, když při vlastním dostihu dojde k nějakému
„zádrhely“ a psi musí delší chvíli počkat uvnitř, než se závada
odstraní..) Kůže by měla ležet v dostatečné vzdálenosti, aby
startér mohl otevřít boxy bezprostředně po tom co se ona dá do
pohybu. Toto je totiž velmi důležité při dostizích s
„nekonečným zajícem“, kdy pes kůži nevidí a tak vlastně
reaguje při startu pouze na pohyb mříže“ jsme-li si tedy po několika
bězích jisti fixací svého svěřence na návnadu, můžeme zkusit jeho
start bez ní, či d kůží v momentu startu probíhající vedle
boxů. Další možností je položit střapec dál před boxy tak, aby na
něj pes při startu neviděl a musel reagovat opravdu pouze na mříže..
Jak jsem řekla, každý pes je jiný, ale u našich whippetů se tato
metoda osvědčila přímo na 100 %!!
V kapitole
o nácviku startu u mladých psů jsem pozapomněla na jeden důležitý
moment. Pokud se v boxu otočí, či z jiného důvodu při otevření
mříže nevyběhne, nikdy mu neotevírejte zadní dvířka a nepouštějte
ho jimi ven! Někdy se však stane, že pro déle trvající technickou závadu
je třeba psy z boxu přeci jen vyndat. U ostřílených závodníků
to nebývá problém, zato u mladých se může stát, že si tuto nesprávnou
cestu zafixují a buď do boxu nechtějí
vůbec, nebo se v něm točí a cesty z něj se dožadují právě
onou nesprávnou zadní stranou..
Co se týče techniky běhu, měli by se vaši svěřenci naučit hned po
startu zamířit k levému vnitřnímu okraji dráhy, a tak si
vybudovat co nejvhodnější pozici pro co nejkratší trať. Většina psů
se po 1. bězích odnaučí „vybíhat kladky“ a při citlivé tažení
kůže si brzy osvojí ideální „stopu“dráhy“. Nejlépe si toto
mladý běžec zafixuje, má-li kolem sebe dost prostoru – tedy běhá-li
sám. Jakmile si je opravdu „jistý v kramflecích“, dokáže si
svou ideální stopu čistě vybojovat i v konkurenci kategorie
klasik. Toho může dosáhnout nejen hmotnostní převahou, ale i hbitostí
a chytrostí, tzn. Že se nenechá „vynést v zatáčce“, či se
naopak nebojí podběhnout ostatní psy, kteří „svou stopu“ neudrželi.
Příště
o kategorii „senior“
10.12.2001 Sabina
Němcová chov. stanice Ayort Back
Poznámka
webmastera: Článek je psaný majitelskou vipetů, ale výchova je
shodná i s ostatními chrty.Proto zde umistuji ilustrační fota i ostatních
plemen chrtů. |
