Výchova
dostihového chrta od
narození
"senior" - 8.díl
Tato
kategorie sice není oficielně vymezena žádnými pravidly, ale stejně
jako na výstavách mají ti „dříve narození“ svou zvláštní třídu
veteránů, tím spíš si toto zaslouží „senioři“ na dostizích.
Jak už jsem se několikrát zmínila, zvláště u plemene whippet je
momentálně tak veliká konkurence, že většina starších zvířat zde
jednak už nemá šanci na nějaké lepší umístění, jednak by se
zbytečně zvažoval počet potřebných rozběhů (na úkor mladších psů
a v neposlední řadě si tito starší psi svou „pohodovější“
kategorii jistě zaslouží. Tak vznikla kategorie – SENIOR v niž
mohou startovat psi a feny ode dne dovršení věku šesti let až do
konce sezóny, v níž dovrší let osmi. Tato horní hranice je dána
oficielně dostihovým řádem FCI. Běžet v této skupině nejsou v žádném
případě nějací vysloužilý kulhaví starci a stařeny, což by z nich
někteří odpůrci této kategorie rádi udělali. Svým elánem a chutí
běhat mnohdy předčí řadu mladíků a i nad „ulovenou kůžičkou“
projevují nemenší radost, než jejich mladší soupeři. Řekněme –
bráno lidsky – že jim tato kategorie umožňuje jistou
„seberealizaci“ i v pokročilejším věku… Kdo takovéhoto
seniora vlastní, dá mi jistě za pravdu, když vyslovím své přesvědčení,
že je-li nechám doma, zatímco ostatní odjíždějí na dostihy, nese
to velmi těžce, ba přímo trpí a mám-li být konkrétní, ten náš s námi
týden uraženě „nemluví“…
Zatímco
ještě před dvěma lety zde běhávalo je pár psů, v dostihové
sezóně 96 se této kategorie zúčastnilo 13 fen a 13 psů a v sezóně
97 pak dokonce 14 fen a 15 psů, jen v plemeni whippet. Postupně se
začínají množit i účastníci plemen grey a afgán, i když whippeti
– zde stejně jako v „klasiku“ – neochvějně drží prim…
Trať kterou senioři absolvují je dlouhá buď 280 m (při mistrovství
na krátké trati, či speciálkách) nebo klasických 360 m a to v případě,
že jde např., o mistr. na trati dlouhé 480 m pro všechna plemena. Soutěží
tu většinou psi i feny zvlášť a zpravidla absolvují dva běhy –
rozběh a finále. Ve velmi teplém, či naopak extrémně nepříznivém
počasí bává jejich start (pokud to počet dovolí) zredukován pouze
na běh finálový. Rovněž startovné bývá v této kategorii nižší,
což je při všeobecně se zvyšujících poplatcích potěšitelné.
 Při
pečlivém sledování těchto běžců srdce dostihového labužníka
zaplesá, neboť většina z nich mívá už léty vypilovanou
techniku jak startu, tak běhu samotného! Stejně jako ti mladší se běhu
nemohou dočkat, což projevují buď vláčením pánečků k boxům,
či alespoň hlasitým štěkotem, jímž se někteří povzbuzují i za běhu
přímo na trati.
Ve
většině případů je tu potvrzen předpoklad, že k stáru se i
ti největší „bouřliváci“ zklidní a tudíž tyto běhy bývají
tzv.“čisté“. Pak je požitek sledovat, jak se každý z těchto
seniorů snaží hned po startu vybojovat si a i udržet ideální stopu,
tzn. Při klasické trati 360 m hned od boxů zamířit k vnitřnímu
okraji, kde je dráha vlastně nejkratší. Někdy se však i tito „dříve
narození“ zapomenou, či v nich zvítězí horká krev jejich předků
a jdou si vyřídit účty dávno minulé. Rozhodčím pak nezbývá –
např. v případě, kdy jeden senior nahání druhého cik-cak po cílové
rovině jako nějaký zelenáč – než takovému provinilci – pro výstrahu
těm mladším – udělit za jeho nevhodné chování
diskvalifikaci…Ale to opravdu nebývá v této kategorii častým
zjevem..
Trénink seniora je pak již spíše kondiční, nikoliv rychlostní
a technický, aby udržel psy v setrvale dobrém zdravotním stavu.
Stačí tady delší procházky, nebo – vyhovuje-li mu to projížďky s kolem,
či koloběžkou a k uspokojení nutné proběhnutí „na volno“.
Chybou je, pokud si majitel myslí, že každý senior má už „své naběháno“
a na trať jej tedy lze postavit ta říkajíc „z gauče“! To se většinou
netýká pánečků, kteří své svěřence vlastní a trénují od mládí,
ale těch méně zkušených, kteří si chrta „pořídili“ už jako
staršího, či ho dostali např. z útulku. Tato domněnka je zvlášť
nebezpečná u starších greyů, kde při netrénovanosti může na dráze
dojít i k ošklivému zranění…
Ale jak už jsem předeslal většina
seniorů pohybujících se na našich dráhách je v přímo výtečné
kondici a jejich radost z pohybu je odměnou nejen jejich „trenérům“,
ale všem přihlížejícím.
Touto skupinou seniorů jsem uzavřela výčet kategorií, které můžete
na dostihových dráhách vidět. Pokusila jsem se tak předat nejen začínajícím“
chrtařům“, ale i ostatním milovníkům kynologického sportu něco ze
svých zkušeností a postřehů. Tyto řádky v žádném případě
neměly sloužit jako zaručený a stoprocentní recept, či šablona, jak
vychovávat dostihového mistra světa. Chtěla jsem se jen rozdělit o své
zkušenosti a vyznat se z lásky k této pro mnohé zatím stále
ještě tajemné a přeci tak „multivyužitelné“ skupině psů –
chrty!!
10.12.2001 Sabina
Němcová chov. stanice Ayort Back
Poznámka
webmastera: Článek je psaný majitelskou vipetů, ale výchova je
shodná i s ostatními chrty.Proto zde umistuji ilustrační fota i ostatních
plemen chrtů. |
