Chorvatská anabáze I.

             Většinu z těch, kdo mají více psů, mi dají za pravdu, že dovolená – v pravém slova smyslu – pro ně více méně neexistují. Když jsem  o tom  tak přemýšlela, s údivem jsem zjistila, že naposledy jsme na dovolené byli někdy před 10-ti lety, a že by tudíž chtělo nějakou změnu…Navíc by nebylo od věci „zabodovat“ zase někde v zahraničí, tak proč nespojit příjemné s užitečným! Věděla jsem, že zlákat pánečka na mezinárodní výstavu pomalu 1000 km daleko by mi nejspíš neprošlo, ale ve spojení s pobytem u moře, či výlety po krásných památkách –přírodních i historických – by se to mohlo podařit… Navíc – v katastrofickém scénáři – by ani případný neúspěch  s vyhlídkou na modrý Jadran tolik nebolel…Stalo se!

                Vyrazili jsme v sobotu odpoledne a noční jízda místy ještě velice válkou poznamenaným chorvatským vnitrozemím nebyla nic moc. Opuštěné více či méně rozstřílené domy, někde i celé vesnice působily značně depresivně. Sotva jsme se však vymotali z krkolomných serpentin horského „předmoří“ a v prvních paprscích nedělního dne se před námi vyloupl modrý pás moře se starobylým Zadarem na pobřeží, bylo vše jiné…

                Výstava probíhala v hotelovém komplexu „Borik“ asi 150 m od moře. Přestože mezinárodní, trvala pouze 1 den a byla poněkud komornější, než na jaké jsme zvyklí u nás. Ale i do té doby stávkující počasí jí přálo, takže v kruzích umístěných z části vždy pod stromy, probíhalo vše v pohodě a dokonce jsme tu z Čech nebyli jediní (Brňáci s bígly a Ostraváci s dalmatinkou). A věru jsme barvy naší země hájili víc než čestně: „Casiopea Ayort Back“ si nakonec od p. Zlatko Kraljiče, který  chrty posuzoval, odnesla V1, CAC,res.CACIB a „Ch. Apollonia Ayort Back“  -V1,CAC,CACIB,BOB a 4. místo desáté skupině. (Bígl dopadl ještě o bodík lépe – byl ve své skupině 3.)

                V Zadaru jsme pak v kempu, který ještě ne v plné sezóně (čemuž ovšem naprosto neodpovídaly ceny) poloprázdný, strávili pěkné 4 dny u moře. To sice nebylo zatím nijak vařící, ale pálící slunko nás do vody nakonec stejně zahnalo. Na okolí bylo ještě všude vidět, že není hlavní sezóna – nefungující některé zařízení kempu, restaurace a občerstvení, ne zcela upravené pláže apod. – nicméně výhodou bylo poměrné soukromí, kterého se tu za plného obsazení jistě příliš nedostává…

                V pátek jsme absolvovali nádherný výlet na Plitvická jezera, která jsou národním parkem a přírodní rezervací. Celodenní výlet, který naše vipetí holčičky prošlapaly v pohodě s námi (cca 15 – 20 km), nám přinesl opravdu báječné dojmy  z úžasné přírody! Jen i zde – sezóna nesezóna bylo poněkud „nelacino“, jako by se místní obyvatelé snažili vyrovnat si na turistech léta válečného strádání (1 vstupenka cca 20DM – bez průvodce). To však nebylo zhola nic proti Opatti, kam jsme se přesunuli večer!

                Dost nás překvapilo, když jsme konečně po asi hodinovém bloudění objevili, co že je to „KOUPALIŠTĚ SLATINA“ kde se měla v sobotu ráno uskutečnit národní výstava. Plotem ohraničený kus pobřeží se z části písčitou pláží a z části betonovou plochou ze 2/3 zaplněnou trampolínovými dětskými skákadly v ničem nenapovídal, že by se za několik hodin měl změnit ve psí výstaviště. Ani z místních obyvatel nikdo nic nevěděl a všudypřítomné tabule „Zákaz vstupu psům“ v nás vnášely stále více pochybností, zda jsme vůbec na správném místě.

                V sobotu rámo měla přejímka podle programu probíhat od 7:30 do 9:00 a v 9:30 začít posuzování. Ve čtvrt na 8 nás rozpačitý pán odkázal, že je ještě brzo, ať přijdeme za 20 min.. Kruhy už byly sice vytýčené, ovšem bez čísel, takže se zahraniční vystavovatelé (místní věděli, že není proč spěchat) dílem ploužili, obtíženi klecemi, slunečníky a jinými nezbytnostmi, dílem nervózně pobíhali po pláži mezi složenými věcmi, přejímkou a  odhadovaným místem kruhu, kde by se jejich miláček mohl vystavovat. Někteří na to šli logicky, a když už se jim podařilo zjistit aspoň správné číslo kruhu, spočítali si kruhy – počínaje od kanceláře přejímky, čímž dostali ten svůj a natěšeni se k němu sunuli s veškerou bagáží a zvířectvem. Jaké bylo ale jejich překvapení, když o desáté technici výstavy začali konečně kruhy číslovat, ale –světe div se! – poslední kruh byl (č.11) byl na začátku…Opět nastalo neskutečné hemžení ve snaze urvat aspoň kousíček stínu pod zabetonovanými erárními slunečníky, neb veškeré přinesené „baldachýny“ a stany všeho druhu byly odnášeny větrem od moře dřív, než je jejich majitelé stihli postavit…

                Povedlo se nám ukořistit slunečník přímo před naším kruhem, takže jsme ložírovali cca 4 m od vlnícího se moře. Tentokrát posuzovala chrty pí. Lea Gudelj (bývalá majitelka deerhounda). Naštěstí vipeti zahajovali (což bylo milé překvapení), takže po 11 hodině jsme byli posouzeni – Casiopea V1,CAC a Apollonia V1 CAC, BOB – spokojeně ulehli do stínu slunečníku a střídavě se opalujíc a ráchajíc v moři vyčkali závěrečných soutěží. Tam si Apollonia v pozdním odpoledni ještě vybojovala opět „bramborovou“ medaili, tady 4. místo ve skupině 10.

                Den jsme završili mořským osvěžením na malinké téměř utajené oblázko-písčité pláži,kde se i naše holčičky do sytosti vyběhaly a vyřádily, ba i nedopatřením trochu namočily ve slané vodě, což se jim ovšem příliš nelíbilo..

                Posledním dnem našeho pobytu v Chorvatsku byla neděle. Brzo ráno jsme se přesunuli do 20 km vzdálené Rijeky, kde měla proběhnout další NV – tentokrát na autoparkovišti v centru města.. Po včerejších zkušenostech jsme byli příjemně překvapeni zřetelným značením, které nás přivedlo až na místo konání. Děsili jsme se ale, jak asi my a hlavně naši psi přežijí výheň asfaltové plochy ve 35°C… Tady však pořadatelé „zabodovali“, neboť – krom toho,že parkoviště ze dvou stran obtékal mořský kanál a dokola bylo osázeno vzrostlými stromy, pod nimiž mohli vystavovatelé ukrýt své miláčky ať už v klecích, na dekách, či přímo v autě – bylo na plochu umístěno několik volných altánků k použití přímo u kruhů. Jen s kruhy – tedy jejich očíslováním – se opakovala včerejší anabáze, a to pouze s tím rozdílem, že tentokrát svá čísla dostaly přidělena bez ladu a skladu, tak, jak zrovna organizátorům přišla pod ruku.

                Naštěstí i tentokrát vipeti začínali, takže jsme o půl 11. už byli hotovi. Chrty posuzovala.Javor Davor, který nezapřel bývalého afganáře a z našich slečen upřednostnil tentokrát mohutněji stavěnou Casiopeu, která od něho kromě V1,CAC (stejně jako Apollonia) obdržela i BOB. V odpolední soutěži si pak svým dynamickým a harmonickým pohybem získala ještě 3. místo ve skupině 10. a krásný pohár.

                S pocitem velmi dobře zakončené dovolené jsme se  v hodně pozdním odpoledni vydali na zpáteční 800 km dlouhou noční cestu k domovu…….

článek z r. 2002
Chorvatská anabáze II.