Historie

                 Kolem málokterého plemene chrtů, pokud jde o jeho původ, bylo tolik dohadů a nejasností, jako kolem barzoje. Exteriér ruského chrta příliš mnoho spolehlivých vodítek neposkytuje. Je poněkud zvláštní směsicí znaků plemen z obou vývojově jinak nezávislých skupin – chrtů orientálních a chrtů okcidentálních.

                Rusko bylo v první polovině druhého tisíciletí našeho letopočtu pokryto převážně komplexy lesů a bažin. Z toho je zřejmé, že tu nebyly ani zdaleka ideální podmínky pro lov s chrty. Tito psi se tu také nevyskytovali. Lovilo se zde převážně pomocí špicovitých psů lajek. Počátek lovu s chrty se datuje do poloviny 16. století, kdy psi, formy tazyho, byli přivedeni Tatary . Ruští bojaři uměli ocenit výkony chrtů, ale záhy pochopili určitou omezenost a pokusili se vytvořit nové plemeno – křížením psů špicovitých s chrty. Šlo jim o plemeno, jež by v sobě spojovalo kvality a přednosti obou výchozích forem. Avšak jen takovým křížením ještě ovšem ruský chrt – barzoj nevznikl. K tomu museli přispět také chrti okcidentální.

                Jeho uplatnění byl lov. V Rusku má tato činnost předlouhou tradici. Šlechta se vyžívala ve štvanicích. Nebyly žádnou výjimkou smečky, čítající i několik stovek jedinců. Lov se stával zvláště ve druhé polovině 18. století prestižní záležitostí.

                Postupný zánik velkolepých štvanic nastává po roce 1861, kdy bylo v Rusku zrušeno nevolnictví.Bojaři přišli o levnou pracovní sílu, chyběly i prostředky i lidé, kteří by se postarali o velké smečky.Počet chrtů se výrazně redukoval, takže v roce 1873 se již objevují nářky nad úpadkem chovu.

                Většina chovatelů si zakládala na tom, že jimi držení psi byli typičtí právě pro jejich chov a výrazně se odlišovali od chovů ostatních. Tak se stalo, že se vyvinulo množství typů barzoje. Linie jako Boldarev, Sumakov, Čelešev, Bibbikov a především Perchino byly ve své době pojmem.

                Ve 20.století ruští šlechtici považovali barzoje  za stavovský symbol, vnější projev své urozenosti a zámožnosti. Chrt měl v chudém Rusku větší cenu než kůň nebo kráva. Proto po „ velké říjnové“ byly stovky nádherných psů nemilosrdně likvidovány coby buržoazní přežitek.Vůdci revoluce měli brutální přístup ke všemu aristokratickému, ať to byla sama carská rodina, tak i ke všemu co k ní patřilo. Naštěstí ještě před první světovou válkou a osudnými událostmi, které na ni navazovaly, se barzoj dostal do módy i v západní Evropě., kde již vzniklo několik chovných stanic. I po revoluci se podařilo evropským a americkým chovatelům nakoupit v Rusku ( převážně ze Sibiře) kvalitní psy, a tak se postarat o zachování cenného genetického materiálu.