|
Celkový vzhled: podobá se hrubosrstému grejhaundovi větší
velikosti a silnější kostry.
Charakteristika:
stavba těla svědčí o jedinečné kombinaci rychlosti, síly a
vytrvalosti, což bylo nezbytné k uštvání jelena. Celkové chování
prokazuje ušlechtilou důstojnost.
Povaha: mírná, přátelská. Je to poslušný, snadno cvičitelný
pes, snažící se uspokojit svého majitele. Dobře se učí a většinou
je v dobré náladě. Nikdy není nevlídný, nervózní nebo útočný.
Počíná si s důstojným klidem.
Hlava
a lebka: mozkovna je nejširší mezi ušima, směrem k očím se
lehce zužuje, silněji se zužuje čenichová partie směrem k nosu.
Pysky přiléhají. Hlava je dlouhá, mozkovna spíš plochá než
vyklenutá. Nad očima jsou velmi slabé vyvýšeniny, stop chybí.
Mozkovna je krytá dosti dlouhou srstí, jež je jemnější, než srst
jinde na těle. Ke konci se nosní hřbet lehce sklání, nos je černý.
Nezbytný knír je tvořen dosti jemnou srstí a dosti velkou
„bradkou“.
Oči: jsou
tmavé, obvykle tmavě hnědé nebo barvy lískového oříšku. Světlé
oko je nežádoucí. Oči jsou dosti okrouhlé, měkkého výrazu, je-li
pes v klidu. Výraz očí se stává ostražitým a upírá se do dálky,
je-li pes vzrušen. Okraje očních víček jsou černé.
Uši: jsou
vysoko nasazené, v klidu dozadu složené. Při vzrušení se zvedají
nad hlavu, ale i když jsou polovztyčené, jsou stále klopené. Velké,
tlusté uši, zavěšené a ploše přiléhající k hlavě, stejně
jako uši vztyčené, jsou krajně nežádoucí. Srst na uších je měkká,
hladká, na omak se podobá myší srsti. Čím méně je jí tím lépe.
Nikdy nemá tvořit závěs nebo třásně. Uši bývají zbarveny tmavě
nebo černě.
Zuby: čelisti
jsou silné, skus je nůžkový, pravidelný, úplný, což znamená, že
horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní, přičemž zuby
jsou v čelistech zasazeny kolmo.
Krk: velmi silný,
správné délky, někdy poněkud zakrytý hřívou. Týlní hrbol velmi výrazný.
Krk je bez laloku.
Hrudní končetiny: správně
uložené lopatky, nepříliš daleko od sebe. Plece vypouklé stejně
jako příliš ploché jsou nežádoucí. Hrudní končetiny jsou od loktů
po tlapky rovné, široké a oválné. 6ádoucí jsou správná, široká
předloktí a lokty.
Trup: celé
tělo i trup se podobají grejhoundovi větších proporcí a silnější
kostry. Hrudní koš je příliš hluboký než široký, ale není příliš
úzký, tvořený plochými žebry. Bedra přiměřeně klenutá, spadající
směrem k nasazení ocasu. Rovná hřbetní linie je nežádoucí.
Pánevní končetiny: záď
spadající, široká a silná, kyčelní hrboly jsou daleko od sebe.
Kolena dobře zauhlená, vzdálenost mezi kyčlí a hleznem je značná.
Kosti jsou široké, oválné.
Tlapky: uzavřené, správně
klenuté. Drápy silné.
Ocas:
dlouhý, u kořene silný, zužuje se směrem ke konci a dosahuje téměř
až k podkladu. V postoji je volně dolů zavěšený nebo
zahnutý. V pohybu je zahnutý, nikdy ale zvednutý nad hřbetní
linii těla. Je dobře porostlý srstí, na vrchní straně je srst
hustá a tvrdá, na spodní straně je delší, tvoří-li směrem
ke konci lehké třásnění, nevadí. Zatočený nebo do kruhu stočený
ocas je nežádoucí.
Pohyb:
lehký, energický, vydatný, s paralelním pohybem končetin, přímo
vpřed směřující.
Osrstění:
odstávající, srsti ale nesmí být příliš mnoho. Vlnitá
srst je nežádoucí. Správná krycí srst je hustá, rozježená, ale
dobře kryjící tělo. Na omak je drsná, kadeřavá. Na trupu, krku a na
pánevních končetinách je srst drsná, drátovitá, asi 7-10 cm dlouhá;
na hlavě, hrudi a břiše je srst měkčí. Na zadních stranách hrudních
i pánevních končetin tvoří srst lehké třásnění.
Zbarvení: tmavě modrošedé,
tmavé nebo světleji šedé, žíhané, ale také žluté, písčitě červené
nebo červenohnědé s černou maskou a černýma ušima, končetinami
a ocasem.
Povoleny jsou bílé znaky
na hrudi (zepředu), na prstech a na špičce ocasu, ale čím méně bílé,
tím lépe, neboť pes je zásadně jednobarevný. Nepřípustná je bílá
lysina na hlavě a bílý límec.
Tělesná hmotnost a
velikost: u psů je žádoucí minimální kohoutková výška 76 cm,
při tělesné hmotnosti kolem 45,5 kg. Žádoucí minimální kohoutková
výška fen je 71 cm, při tělesné hmotnosti 36,5 kg.
Chyby:
všechny odchylky od shora uvedených požadavků je třeba pokládat
za vady, jejichž závažnost je třeba posuzovat přesně podle jejich
stupně vyjádření.
|