Výchova dostihového chrta dil VIII.

Venčení a čistotnost

Hned na začátek upozorňuji, že italáčci bohužel patří mezi čuňátka a vychovat je k čistotnosti je sice možné, ale vyžaduje to hodně důslednosti a trpělivosti. Malé štěňátko má nutkání se vyprázdnit ihned po jídle a po probuzení. Začátek návyku k čistotě tedy začíná u vaší pohotovosti vždy po těchto dvou okamžicích psíka vzít a vynést ho ven nebo dát na určené místo vyčůrat se. Teprve později, až psík začne chápat, co se po něm chce, ho můžete vyvést na vodítku. Malé štěně berte ven 5 x až 6 x denně. Pokud ho necháte přes den samotné doma 5 i více hodin, nenadávejte jemu, když doma najdete loužičky a hromádky, chybu hledejte u sebe!

Zhruba od 5 – 6 měsíců zvířátko už ví, jak se má chovat a kde se vyprazdňovat, přesto i do roka může trvat, než skutečně moč i stolici udrží do toho správného okamžiku venčení. Pokud ho načapáte při činu, vytahejte ho třeba za kůži na krku a důrazně ho napomeňte, ale psíka nebijte, ani mu ve výměšcích nemáčejte čumák. Nazlobený hlas a zacloumání stačí, aby si štěně uvědomilo, že udělalo, co nemá. Pokud najdete louži až ex post, štěně k místu přiveďte a důrazně mu řekněte „fuj, to se nemá!“. Trest už pak nemá smysl, protože si mrňous neuvědomí, za co ho trestáte.

Fenka při hárání učůrává častěji a může na své dobré návyky zapomenout.

Postupně (cca od 4 – 5 měsíců) můžete četnost venčení zkracovat, dospělý pes by měl být venčen nejméně třikrát denně, raději čtyřikrát. Alespoň jedna procházka by měla být hodinová nebo i delší, samozřejmě vše záleží na roční době a počasí.

Venčení a bezpečnost

I když si myslíte, že vás pejsek výborně poslouchá, pouštějte ho z vodítka jen v místech, kde nejezdí auta. Nevěřili byste, kolik italáčků našlo smutný konec pod koly auta!! Nepodceňujte tohle nebezpečí.

Jako chrt má i tenhle malý psík v sobě dost silný štvací reflex. Proto stejnou obezřetnost mějte v lese, na loukách, kde může být zvěř (králíci, zajíci, srnci) a i na velké zahradě, kde je třeba drůbež (jinak budete mít slepičí polévku pořád na jídelníčku). Italáci rádi pronásledují i ptáky (ale většinou je samozřejmě nechytí). Pozor také na velké psy. Většinou se italáčci kamarádí s ostatními, ale protože je to malé plemeno, může mít z velkých psů strach (záleží na povaze každého jedince). A tento strach řeší po svém – buď se hrdinně naparují, štěkají a provokují velkého psa (což je samozřejmě ze začátku u štěňátka roztomilé, ale v dospělosti nepříjemné), nebo se dají na úprk. Velký pes je v lepším případě ignoruje, v horším začne pronásledovat. Většinou italáčka nechytí, ale malé zvířátko ve stresu prostě bezhlavě utíká a může zmizet nebo vletět na ulici…

To všechno jsou situace, kdy může jít poslušnost stranou. Buďte proto připraveni, abyste nebyli nepříjemně (až tragicky) překvapeni.

Venčení za každého počasí

Jak jsem již zmínila, je italský chrtík teplomilný. V létě mu nevadí velké horko, dokonce se rád na sluníčku vyhřívá. Ale pozor! Vždy by měl mít v létě k dispozici i stinné místo a dostatek čerstvé vody.

Teplomilnost však ani neznamená, že by nesměl chodit ven, jakmile teplota klesne k nule. Je dobré psíka od začátku otužovat, ale nenechat prochladnout. V dešti a při sněžení je namístě krátká procházka, kdy se psík jen vyprázdní. Pokud je takové mokré počasí dlouhotrvající, je potřeba venčit častěji v kratších intervalech, případně používat kabátek. Mám zkušenosti, že chrtík lépe snáší suchý mráz (do -5°C) než vlhké počasí od 0°C do 5°C. Při velkých mrazech (-10 a více °C) je potřeba vycházku zkrátit jen na 2 - 4 minuty a dávat pozor, aby psíkovi nenamrzla tenká ouška a packy.

Kabátky: ano či ne?

Pokud si pejsek na kabátek zvykne, je dobré mu ho zvláště při vlhkém a chladném počasí oblékat. Ale všeho s mírou. Není dobré psíka zbytečně zchoulostivět. Někteří italáčci milují sníh a dělají v něm hotové divy, zvlášť když napadne čerstvý. Protože jsou tak temperamentní, zahřejí se pohybem a žádnou dečku nepotřebují.