Výchova dostihového chrta dil VIII.

Veterinář

Svého veterináře si musíte vychovat. Jistě narazíte na spoustu vynikajících doktorů, kteří vám dokáží dobře poradit, ale jsou určitá specifika, která veterinář pozná až několikaletou péčí o jedno plemeno. Zjistí tak, s jakými problémy se nejčastěji plemeno potýká, a najde i optimální způsoby léčby. Zde jde především o zmiňované špičáky, epilepsii, zlomeniny, které je dobré svěřit zkušenému chirurgovi ortopedovi, specializovanému na psy, pokud možno malá plemena. Je proto dobré si zjistit, jaký doktor v blízkém i méně blízkém okolí se specializuje na určité výkony. Nemusíte se za to stydět, dobrý veterinář to jistě pochopí. Ostatně zákazník jste vy a vy platíte

Epilepsie

Italský chrtík je jedním z mnoha plemen, která poměrně často trpí různými formami idiopatické epilepsie. Tato nemoc se vyskytuje v chovu italských chrtíků po celém světě a nevyhnula se ani českým liniím. Třebaže štěňátko pochází od rodičů, kteří žádné projevy epilepsie nikdy neměli, nedá se nikdy zaručit, že jejich potomci také nebudou záchvaty mít. Tato nemoc je sice nepříjemná, chovatelé o ní neradi mluví, ale s trochou dobré vůle je zvládnutelná. Především je nutné o ní být informován a vědět, jak zareagovat.

Jak se projevuje?

Nejmírnější formy pouze lehkým třasem, psík ztrácí koordinaci, jakoby se kývá, polyká. Záchvat může trvat minutu nebo dvě. Někdy se přidají i křeče do nohou, pes má křečovitě natažené nohy, rozevřené prsty, končetiny dělají plavací pohyby. Mohou být patrné i trhavé pohyby očí. Při těžších formách má pes ke křečím i hlavu zvrácenou vzad a upadá do bezvědomí. Pohyby očí jsou velmi trhavé. Záchvat může trvat od 5 minut do 30 minut. Nejhorší formy záchvatu mohou být i několikahodinové. Někdy se může přidat i pěna u tlamy a pomočování, ale s touto formou jsem se zatím nikdy nesetkala. Zvíře je po záchvatu dezorientované, po silnější formě vyčerpané, malátné.
Pokud zvíře dostane záchvat, je dobře ho držet, aby se neporanilo a aby k němu nemohli jiní psi. V žádném případě nepodáváme při záchvatu žádné léky nebo tekutiny!!! Malý záchvat za chvíli odezní, někdy držení v náruči a uklidňování napomůže neobvyklý stav rychleji překonat. Pokud má pes křeče v nohou, přidržujeme končetiny a hlavu. Psa umístíme do šera a klidu (žádná televize, přímé světlo, hlasitý hovor). Počkáme, až záchvat odezní. Pak necháme zvíře v klidu vyspat a odpočinout. Raději vynecháme krmení, pokud byl záchvat těsně před dobou podávání jídla.

Pokud má zvíře ojedinělý slabý záchvat (míněno např. 1 x ročně) je dobře si termíny záchvatu zapsat, ale není třeba nějaké speciální léčby. Fenky někdy mohou mít podobnou nervovou příhodu před nebo po hárání. Také po dostizích nebo nadměrné námaze může tělo reagovat křečemi podobně, jak je popsáno v nejmírnější formě.K záchvatům může dojít i po poranění mozku úderem, ale pak již nejde o idiopatickou epilepsii. V každém případě je potřeba být pod lékařským dozorem. Pokud jsou záchvaty četnější a silnější, je dobře uvažovat o podávání antiepileptik – léků na bázi barbiturátů (pro chrtíky např.Phenaemaletten, nikoli silnější Phenaemal!). Poraďte se v každém případě s veterinářem. Je lépe začít slabšími léky, neboť tělo si na ně může zvyknout. Pokud začne pes léky brát, je to dlouhodobá, několikaletá, případně i doživotní léčba. Záchvaty se tak dají úplně zlikvidovat, u nejsilnějších forem zmírnit na přijatelnou mez. V každém případě je nutný dohled veterináře (eventuálně snižování dávek léčiv či jejich úplné vysazení) a důslednost majitele. Rozhodně je zbytečné mít léky v zásuvce a vzpomenout si na ně, až když má zvíře záchvat. Antiepileptika tlumí vzruchovost mozku, snižují elektrické dráždění mozkových buněk a tím zabraňují propuknutí nervové krize.

Epileptické záchvaty propukají obvykle až od dospělého věku 3 - 4 let zvířete, okolo 5 - 7 roku jsou nejintenzivnější, u starých psů postupně četnost i intenzita slábne. V některých případech může zvíře záchvaty již od mladšího věku.