Výchova dostihového chrta dil VIII.

Další péče

Italský chrtík není náročný na péči o srst. Pokud se venku při mokrém počasí ušpiní, stačí očistit mokrým hadrem, případně osprchovat zespodu mírně teplou vodou, pak vysušit a uložit v teple. Pokud je dobře a kvalitně krmen, jeho srst se leskne, nepotřebuje koupat. Snad jen čas od času můžeme přetřít srst flanelovým hadříkem nebo jelenicí, anebo i vlhkým hadříkem, aby byla zbavena prachu.

Pokud psík běhá po měkkém povrchu, zejména trávě, můžou mu přerůstat drápky. Je dobré od štěněcího věku drápky pravidelně zastřihovat. Zpočátku stačí štípacími kleštičkami na lidské nehty, pro dospělého psa koupíme kleštičky na drápy ve specializovaném obchodě s chovatelskými potřebami.

Pravidelnou péči ještě potřebují uši, některým psíkům se tvoří více mazu, který by se měl s citem vatovými tampóny odstraňovat. Požádejte veterináře, aby vám správný způsob čištění ucha předvedl, případně doporučil kapky, které ušní maz uvolňují a čištění napomáhají.

Ucho italského chrtíka je malé, jemné, dozadu sklopené, tzv. růžičkového tvaru, ve střehu nesené „do střechy“ - tedy lomeně do stran. Někteří italáčci mají tvrdší, stojaté ucho. Masážemi a správným vylepením lze tuto vadu zmírnit, většinou je však dána geneticky a oušku prostě bude cvičit i v dospělosti.

Výstavní kariéra

Pokud vaše štěňátko vyroste v krásného psíka, stojí za to ukázat se s ním na výstavě. Pokud se rozhodnete pro výstavní kariéru, je třeba na ni psíka dobře připravit. Italáčci jsou temperamentní plemeno, přesto se s trochou trpělivosti dají naučit hezkému předvádění. A to je základ. Pokud se zvíře hezky předvede, má napůl vyhráno. I drobné exteriérové vady rozhodčí přehlédne a promine, když má pejsek elegantní krok, dobře stojí a ukazuje zuby.

S přípravou na výstavy začínáme už od štěněcího věku.

Jedním z hlavních předpokladů je dobrý vztah pána a pejska, plný lásky a důvěry. Psík pak se sebou nechá dobře manipulovat. Štěně naučíme chodit na normálním vodítku s obojkem. Na výstavách se pak používá speciální předváděcí vodítko, které je tenké jako šňůrka. Učíme ho stát na stole, přičemž stačí trénovat jen několik vteřin. Psíka postavíme do správného výstavního postoje, srovnáme nohy, hlavu držíme nahoře. Italáček z Finského chovu, otec štěňátka Aragorn Gil-Endor z chovu pí. Heleny Podané Zpočátku psíka přidržujeme u hlavy a zadku, postupně stačí přidržet pod bradou. Tento trénink děláme několikrát denně po malých chvilkách. Pokud se zvíře nebojí a na stole dobře stojí, stačí cvičit 2 - 3 x týdně. Postoj na stole postupně prodlužujeme, ale ne déle než 20 sekund, půl minuty. Pak mu v postoji prohlédneme zuby - nejen odhrneme pysky, ale tlamu i otevřeme. Psík by měl být na tuto manipulaci zvyklý z čistění zubů. Vždycky při cvičení hodně chválíme a můžeme dát malou dobrůtku.

Nácvik předvádění v pohybu není složitý, pokud zvíře umí chodit na vodítku. Obojek posuneme hodně nahoru k uším, hlavu mírně vytáhneme a chodíme rychlým krokem nebo mírným klusem. Psík nesmí tahat, nechat se vléct nebo skákat. Jakmile tohle začne dělat, přestaneme s cvičením a chvíli počkáme. Pokud pes není zvyklý na společnost ostatních psů a lidí, musíme ho zvyknout na chůzi po ulici, trénujeme předvádění i mezi lidmi. Chůzi cvičíme rovně i do kruhu, uděláme vždy tři až čtyři kruhy. Pak se zastavíme a psa upravíme do výstavního postoje. Tento trénink musíme dělat pravidelně, než si zvíře na předvádění zvykne. I šampionovi však neuškodí, když s ním dva tři dny před výstavou předvádění zopakujeme v parku nebo na hřišti.

Toto úsilí se jistě vyplatí a bude vás hřát, když si pak v posudku přečtete že pes byl výborně předveden.

Je dobré s mladým psíkem (cca 9 měsíců) udělat jednu výstavu na zkoušku, aby se seznámil s prostředím a poznal, o co jde. Vhodné je přihlásit se na oblastní výstavu nebo krajskou výstavu. Pak je možné navštěvovat už výstavy náročnější, kde se zadávají tituly pro mladé CAJC, a pak i pro dospělé - národní, klubové, mezinárodní výstavy.