Historie

                Je nejmenším příslušníkem okcindentální vývojové skupiny chrtovitých psů a nejmenším chrtem vůbec. I když jeho oficiální vlastí je Apeninský poloostrov, soudí se, že i předkové italského chrtíka se na půdu poloostrova dostali z Egypta. Zde totiž byly nalezeny z doby Královny Kleopatry VII. (poslední egyptské panovnice z rodu Ptolemaiovců) pocházející mumie malých chrtíků, údajných předků součastného kulturního plemene. V době ,kdy jmenovaná královna žila 69-30 př. n.l.), ovládal již téměř celé Středomoří (s výjimkou Egypta) Řím. Césarova vstupu do země využila diplomaticky obratná Kleopatra k uchopení moci a s Antoniem, správcem východních provincií Říše římské, udržovala zvláště přátelské a důvěrné vztahy, takže lze předpokládat, že mezi oběma oblastmi panovaly styky více než těsné. Za takových okolností se mohl drobný chrtík – společník egyptské královny- velmi uchytit jako pes společenský v kruzích římské nobility.

Pravděpodobně nebyl italský chrtík ani ve své minulosti ničím jiným, než společenským psem. Ne každé plemeno je schopno toto poslání plnit. Italskému chrtíkovi se to úspěšně daří již asi dvě tisíciletí ( ne-li déle). Jeho existence na egyptském královském dvoře jako by předurčila jeho další oblibu. Vždy byl chován především příslušníky a šlechtických rodů, zhusta býval společníkem vysoce postavených dam.

                Dnes představuje plemeno co do svého vzhledu vysoce prošlechtěnou, již poměrně velmi dlouho organizovaně chovanou. Italský chrt, jako jiní, rád běhá na dostihových dráhách. Není na nich sice ani nejpočetnější, ani nejvýkonnější, ale objevuje se na nich prakticky trvale.