Historie sahá do dávných dob. Maďarský chrt se považuje za jednoho z nejstarších loveckých psů; už na starověkých vyobrazeních nalézáme psa velmi podobného. Jeho lovecké dovednosti a schopnosti v něm vězí hluboko. Díky po tisíce let nezměněnému loveckému stylu se vyvinul v samostatného loveckého psa s velkou potřebou prostoru. Je schopen dohonit a skolit prchající kořist - zajíce, lišku, antilopu, jelena, vlka. Naproti tomu čich není příliš vyvinutý a ani nebylo třeba, nos kvůli obrovské rychlosti ani nemohl použít. To by ho spíše brzdilo. O to dokonaleji je ale vyvinut zrak. Pracuje okem. Rychlost psů nahrazovala střelné zbraně a lovci psy následovali na koních.

Maďaři kočující z Asie do Evropy zřejmě lovili s pomocí chrtů z východu nebo psů jim příbuzným. Avšak flóra Karpatské kotliny v době stěhování národů příliš lovu s chrty nepřála. Až ústup lesů maďarské nížiny opět probudil způsob lovu s chrty. První písemné záznamy pocházejí z doby Svatého Štěpána. Doba vezíra Árpáda, stejně jako následující období panování rodu Anjou, přála sokolnictví a hony s kopovy a chrty; sám Matyás Korvin miloval lov s chrty. Za časů tureckého obléhání se plemeno mísilo s chrty východního typu. Silnou genetickou stopu arabských chrtů - žlutou pouštní barvu - si    maďarský chrt zachoval dodnes.

    Tento styl lovu s chrty zůstal zachován i po končení turecké nadvlády, stal se dokonce velmi populárním; hlavně u šlechty. Vlastnictví maďarského chrta byla otázkou prestiže. Z výhradně loveckého psa se tak postupně stal oblíbený sportovní pes.

Zlatou érou lovu s chrty v Maďarsku bylo XVIII. a XIX. století, díky obrovské zásobě divoké zvěře. Toto období trvalo do začátku XX. století. V té době byl maďarský chrt více a více křížen s greyhoundem a to dokonce natolik, že na konci již zmíněného XX. století se čistokrevná populace značně snížila. Proměnila se, ale naštěstí si zachovala výborný charakter a odolnost. Je sice trochu slabší a rychleji se unaví, ale rozhodně je obratnější a rychlejší.

    Oproti anglickému greyhoundu je maďarský chrt typickým terénním chrtem. Díky anglomanii, resp. závodnímu duchu, maďarský chrt hodně ztratil ze svého charakteru a proto chovatelé, kteří chtěli toto plemeno zachránit, byli postaveni před těžký úkol.

II. světová válka, kromě jiného, zničila i populaci maďarského chrta. Až do roku1963

bylo plemeno pokládáno za vymizelé. Ale právě v roce 1963 bylo objeveno několik původních psů a ti dali základ pro obnovení chovu. A v roce 1966 bylo plemeno FCI uznáno jako samostatné. 

Krátká historie chovu ve světě a u nás
Prvním státem s hojně rozšířenou populací maďarského chrta bylo Německo; i dnes je, samozřejmě kromě Maďarska, největší základnou chovu plemene. Velikou zásluhu nese pan Siegfrid Bednar. Velká základna chovu je též ve Švýcarsku, kde plemeno zpopularizoval toto emigrant Piszár Attila, a dále též v Itálii, Francii a Rakousku.

První import tohoto krásného chrta do České republiky byl uskutečněn v roce 1989. Fena byla importována z Německa. Tato fenka dala jeden vrh. Štěňata byla exportována do Německa a Rakouska.

Po dlouhé odmlce byla na jaře 2004 importována dospělá, v rodné zemi již bonitovaná fena Ószentiváni Ari (chov. Kiss Antal). Fenka je majetkem Davida Starého a Michela Fostera. Vzhledem k tomu, že rodokmen maďarského chrta je v zemi původu stále ještě otevřený, byla u nás zanesena do Registru ČMKJ.

Zpracovali: Michel Foster a David Starý, chovatelská stanice Canis hungaricus, www.magyar-agar.cz

Použitá literatura: Magyar kutyafajták; Fergeteges örökségünk - Mészáros Mihály-Farkasházi Miklós