Historie

                 Plemeno vzniklo údajně dosti pozdě, v 19. století a to zcela záměrně, jako zmenšenina svého většího příbuzného, greyhounda. Došlo prý k tomu křížením greyhounda s různými teriérskými plemeny. Z těch se mezi předky vipeta uvádí nejčastěji staroanglický černo-tříslově zbarvený teriér – Old English Black and Tan Terrier. Za předka vipeta je také pokládán italský chrtík. Pak by měl být vipet produktem jeho křížení opět s teriérskými plemeny. Takové křížení se prý událo poprvé asi před 200 roky. Teriérem, který se v tomto případě na vzniku vipeta měl podílet, byl foxteriér. Tak trošku opatrně se tu a tam uvádí, že mohlo jít o „ malého greyhounda“. Možná, že v tom je právě klíč k problému minulosti vipeta. Jsou totiž známy také obrazy asi 600 roků staré, na nichž jsou prý zobrazeni nepochybně malí chrti –vipeti.

                Přírodní plemena , organizovaně nechovaná se vyznačují značným rozpětím kohoutkové výšky. Ani předkové součastného velkého anglického chrta – greyhounda nebyli v minulosti všichni přibližně stejně velcí. Proto tyto staré obrazy nemusejí zobrazovat nutně vipety, mohou zobrazovat „pouze“ malé greyhoundy. Můžeme je pokládat za určitý doklad toho, že již v oné době mohly tu a tam vznikat jakési vývojové větve velikostí menších chrtů, kteří z hlediska pracovního – mohli oproti svým větším příbuzným mít různé výhody. V neposlední řadě je dokladem toho, že vipet mohl vzniknout ze starších větších předků  (společné předky s greyem) jistý sklon plemene k přerůstání.

                Jako svébytné plemeno byl vipet předveden na výstavě poprvé roku 1891, ovšem pod názvem „Snap Dog“. Pojmenování ba se dalo velmi volně přeložit asi jako „ pes k chytání, k honění“. To by znamenalo, že vipet, či jeho bezprostřední předek, musel být lovecký pes. Výklad názvu „Snap Dog“ může být i docela jiný. Mohl označovat to, co se chytá.  Je pravda, že v minulosti, když se začínalo se sportovními dostihy greyhoundů na dráze, sloužíval vipet jako živá návnada, která se s nevelkým náskokem vypouštěla před smečkou závodících chrtů. Po určité době byla živá návnada na dostihové dráze nahrazena návnadou umělou (zaječí nebo králičí kůže – v době nejnovější i pouhý igelitový třapec).