Historie

                 Největší z chrtů a jedno největších plemen psa domácího vůbec se může pyšnit značným stářím. V době, kdy se začal formovat jako svébytné plemeno, měla vývojová linie domácích psů, k níž náleží, za sebou už velmi dlouhý vývoj. Jde o skupinu chrtovitých psů pocházející z jihozápadní Evropy, kde bylo její vývojové centrum, rozšířivší se druhotně do Afriky a odtud přes ostrovy ve Středozemním moři a jižní Evropu zpět na tento kontinent.

                 Obyvatelstvo keltského původu osídlilo Británii už ve 4.století př. N. l. Keltové byly vynikající lovci, pořadatelé štvanic, jež někdy, tam , kde keltská civilizace dosáhla vysokého stupně rozvoje, takže nebyla na úlovku závislá jako na zdroji obživy, měly spíše sportovní charakter. I tak byli ke štvanicím potřební psi mimořádně rychlý, statní, mohutní a schopni lovit zvěř. Tohle uplatnění neměli jen a jen hrubosrstí chrti, ale i psi jiní, s nimi nepříbuzní, vývojově úplně jiného původu – psi dogovití. Byli jistě pomalejší. Ale zase mnohem silnější. Docházelo tak zcela přirozeně, vedle stejně dobře možných spojení spontánních , k její vzájemnému křížení s chrty. Právě na Irského vlkodava lze nahlížet jako na jistý produkt promíšení krve ve středních a severnějších oblastech žijících chrtů (Skotský jelení pes – Deerhound) s krví dogovitých psů.

                Římané,, kteří, okupovali britské ostrovy v prvních pěti století našeho letopočtu, mohutné, impozantně vyhlížející psy ovšem už na ostrově nalezli. Předkové tohoto majestátního chrta byly v Irsku tedy již před začátkem našeho letopočtu.

                Irský vlkodav dneska se liší od svých nejbližších příbuzných, skotského jeleního psa, greyhounda (včetně dnes již neexistujícího hrubosrstého greye) a jiných chrtů, nejen vzhledem, ale i povahou. To i přítomnost dogovité krve v jeho žilách potvrzuje. Nebyl nikdy příliš hojným plemenem, nebylo dáno komukoli, aby takové psy vlastnil; byla to výsada urozených. Jen ti mohli ve středověku s nimi lovit. Plemeno zažilo období, kdy bylo ohroženo ve své existenci, kdy se ocitlo na pokraji vyhynutí a muselo být náročným a obtížným postupem regenerováno. V rámci záchrany irského vlkodava a jeho skotského příbuzného bylo nutné v určitém období přistoupit k prokřížení obou plemen.