Historie vipetů sahá nejméně do doby před pěti sty lety a dokazují to mnohá renesanční umělecká díla. Původně existovali vipeti krátkosrstí a dlouhosrstí. Slovo dlouhosrstý nesprávně vystihuje vzhled vipeta v dávných dobách, jen rozlišuje varianty vipetů. Když se blíže podíváme na některé odkazy, můžeme se domnívat, že dlouhosrstí vipeti nebyli v srsti jednotní. Na konci 19. st. chovatel vipetů F.Lloyd ve své knize „Vipet dostihový pes“ rozlišuje dva druhy dlouhosrstého vipeta. Později upřesňuje v časopise „Psi“ nekrátkosrsté vipety do dvou kategorii na drsnosrsté a členitosrsté. Proto není správné, že tomuto plemeni říkáme dlouhosrstý vipet, jelikož by jsme zde mohli také zařadit vipeta s drsným osrstěním. Ale kde se vzala delší srst u vipetů? Můžeme se jen domnívat, že je to důsledek křížení vipeta s teriéry (drsnosrstá varianta) a angličany (členitosrstá varianta).

                Tito chrti byli již vzácní na konci 19. století, přesto je bylo vidět na dostihových dráhách. Bohužel v období „Krize“ opadl zájem o dostihy a chovy tohoto nepříliš rozšířeného druhu byly zastaveny. Chovatelé se v průběhu následujících let uchylovali ke krátkosrsté variantě , jelikož krátká srst na výstavách odhaluje profil psa lépe než více vydatnější osrstění, a tak se stala tím typem osrstění, které autoři standardu vipeta považovali za „ jedinou“ akceptovatelnou srst.

                Historie dnešního dlouhosrstého vipeta je zahalena tajemstvím a kontroverzí. Jediným faktem je, že do USA byl opětovně přiveden Waltrem Wheelerem. Chovatel prohlásil, že před mnoha lety spatřil „chlupaté“ vipetí štěně ve vrhu krátkosrsté feny, která byla ve vlastnictví známého chovatele a rozhodčího. Přestože majitel se tohoto psa, pro svou srst, chtěl zbavit, Wheeler jím byl unešen a štěně koupil. Později si pořídil psy z této i jiných pokrevných linií ze kterých vzešel novodobý dlouhosrstý vipet. Podle pana Wheelera zakladatelkou chovu byla jistá britská šampiónka, nejlepší anglická výstavní fena 50. let. Je doloženo, že nemohla být vystavována před tím, než jí byla zkrácena její hustá hříva a chlupatý ocas.

Zda užil ve svém dlouhosrstém projektu také barzoje nebo šeltie, jak se někteří lidé domnívají, není dokázáno. Já osobně se domnívám, že barzoji nebyli použiti, jelikož výška vipetů by rapidně vzrostla. Důkazem toho je plemeno Silken windhound , které s dlouhosrstým vipetem lidé zaměňují. Toto plemeno vzniká křížením dlouhoststých vipetů a barzojů. Zde kohoutková výška dosahuje i přes 60 cm a do povolené výšky vipeta by se vešlo jen málo psů.

                S chovem LHW začal pan Wheeler v roce 1957 a v roce 1981 jich vlastnil tolik, že je prvně ukázal ve speciálním časopise o vipetech. Rok na  to byla založena Asociace dlouhosrstých vipetů (LWA) a roku 1986 byl přijat a autorským právem zajištěn standard.

                Ať je verze stvoření moderního LHW jakákoliv, je skutečností, že existují dnes a ti co ho obdivují můžou panu Wheelerovi poděkovat.

Vlastnosti

Jméno Silky windsprite – LHW (hedvábný chrtí šotek – dlouhosrstý vipet) přesně vystihuje tohoto houževnatého psa. Jakmile ráno otevře svá krásná očka, srší z jeho těla nasbíraná energie, kterou vybije dostatkem pohybu. Je to sprinter, proto běhání na volném prostranství si pěkně užívá. Není problém tohoto chrta pustit na volno, jelikož je lehce ovladatelný, musíme však počítat s tím, že je to konec konců chrt a jako každý lovec se pustí za zvěří, když jí uvidí. (Beami jsem zatím vždy odvolala)

                Dobře se snáší s ostatními psy a zařazení do hierarchie ve své smečce mu nedělá problémy. K cizím psům je nedůvěřivý a nevyvolává žádné šarvátky.

                Díky svému osrstění může dlouhou dobu pobývat venku za jakéhokoliv počasí, neznamená to však, že by se mohl uvázat u boudy. Miluje svou rodinu a kontakt s lidskými členy své smečky je pro něj velice důležitý. Každou minutu Vám dává najevo, jak je Vám oddán a plný důvěry.

                Je velice inteligentní a rychle chápe co po něm požadujeme. Využít ho můžeme v coursingu, na dostizích, ale i v caniscrosu a pro svou rychlost, lehkost a mrštnost i v agility.

LHW v Čechách

První fena do České republiky byla dovezena na jaře 2002. V lednu následujícího roku byl ČMKU schválen chov a plemeno zařazeno do Klubu chovatelů chrtů. Fena Golden  Nugget´s Butterfly  byla poprvé předvedena na klubové výstavě KCHCH v březnu 2003 a poté jste ji mohli vidět i na dalších výstavách. Plemeno bylo pro chov zařazeno do klubu KCHCH. Ke konci 2004 roku bylo zapsáno v ČR 7 jedinců.

                Česká republika je čtvrtou zemí v Evropě kde se plemeno objevilo. Dalších asi 30 jedinců žije ve Francii, Švýcarsku a Německu. Doufejme, že si toto plemeno získá naši přízeň a v budoucnu již nebude tak vzácné. Vždyť by byla škoda přijít v dnešní uspěchané době o tak milého společníka, jakým bezesporu je.