Text - Walter A. Wheeler Jr.

Země původu: USA

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA:
Pod svým ochranným, leč dekorativním osrstěním, je dlouhosrstý vipet identický s vipetem krátkosrstým, s tím rozdílem, že jeho kůže je více masivní a pružná za účelem podpory delší srsti.  Soutěživý duch tohoto malého, velmi atletického a elegantního lovce  se projevuje v jeho ostražitém způsobu chování a schopnosti závodit, pronásledovat a lovit v rozmanitých terénech a za jakéhokoli počasí, a to díky své velikosti a osrstění.  Svou povahou není nikdy agresivní, a proto by také měl dávat najevo svou lásku a oddanost svým lidským druhům.  Lhostejná a rezervovaná povaha pro něj není typická.

OSRSTĚNÍ:
Jemná, hedvábná dlouhá srst je podsazena toliko přiměřenou tepelnou a ochrannou vrstvou, avšak ne tak silnou, aby činila srst příliš objemnou.  Pesíky mohou být mírně zvlněné nebo dokonce i vlnité za předpokladu, že osrstění zadní strany hrudních končetin, hrudě, pánve a ocasu je dostatečně dlouhé ke zkrášlení ladného pohybu vipeta.  Výrazný límec, který lemuje tvář, zvýrazňuje vzezření psa.

Srst na nose, tlapkách, přední straně hrudních končetin a na hleznech by měla být krátká.  Přestože může být opatrné ztenčení a upravení srsti nezbytné k odhalení profilu vipeta pod ní, jakékoli zjevné zkracování či stříhání srsti většího rozsahu musí být ve výstavní síni přísně penalizováno.  Není možné zkracovat srst na hlavě nebo uších. Nadměrné osrstění, které může překážet zvířeti při běhu nebo lovecké práci musí být též potrestáno.

PROFIL:
Jedinečně elegantní profil dokonalého vipeta je jeho charakteristickým znakem, ať jde o krátkosrstou nebo dlouhosrstou variantu.  Od elegantní hlavy a dlouhého klenutého krku se vine ladná linie až po zadní stranu vznešené bederní klenby.  Pod ní dramaticky klesá hluboká hruď s mimořádně výrazným klenutím.  Horní a dolní linie jsou vyváženy dlouhými zaúhlenými pánevními končetinami a elegantním obloukem ocasu.

HLAVA:
Vipetova mírně delší hlava je vybavena poměrně širokou mozkovnou, která se při pohledu shora pozvolna zužuje, bez jakéhokoli náznaku obhroublosti, přes plný nos k čenichu.  Při bočním pohledu je hřbetní plocha nosu nižší, avšak rovnoběžná s rovinou ploché lebky, s níž je spojená jemným stopem.  Čenich je celý zbarvený černě; u světlejších psů se očekává co nejtmavější plná barva.

NOS:
Nos by měl být silný a vyrovnaný s lebkou.  Chrup psa této skromné velikosti by měl být silný. Povolen je pouze nůžkový skus.

OČI:
Barva velmi velkých očí s jasným tázavým výrazem se musí co nejvíce přibližovat černé, přičemž pigmentace kolem nich musí být úplná a tmavě zbarvená.  Světlejší dlouhosrstí vipeti, a to i modří, mají tmavé oči.  Není možné připustit degeneraci ve světle hnědou barvu očí.

UŠI:
Jediné přípustné uši jsou růžicové.  Všechny ostatní typy jsou nepřípustné.  Růžicové ucho je velmi jemné a zvrásněné, s tužší základnou nebo pohárkem.  Ve stavu ostražitosti psa záhyb těsně nad pohárkem umožňuje horní části ucha elegantně přepadnout přes líc a nikoli dopředu.  V klidovém stavu pak růžicové ucho těsně přiléhá ke straně krku.

KRK:
Krk má ohromný dosah.  Je štíhlý a svalnatý, bez nadbytečné svaloviny či kůže na hrdle.  Pozvolna a elegantně se rozšiřuje v plece, přičemž jeho klenba dosahuje zřetelného vrcholu těsně za hlavou.

HŘBET A BEDRA:
Aby mohl vyvinout náležitou rychlost a sílu, je vipet nucen se spolehnout na svůj hřbet, který se při běhu neuvěřitelně prohýbá.  Proto musí být hřbet široký, silně osvalený, pružný a dlouhý.  Bederní klenba, pevné břišní svalstvo a hluboká hruď vytváří pozoruhodné klenutí.  Během plného nasazení při běhu s maximálním úsilím vipet natahuje a prohýbá hřbet, přičemž pánevní končetiny klade do přední čtvrtiny těla.

HORNÍ LINIE:
Velmi elegantní horní linie je hladká, bez prohlubenin nebo vyboulenin. Počíná v kohoutku stěží rozeznatelnou klenbou, která pozvolna přechází do svého vrcholu nad začátkem beder a následně zlehka klesá přes dlouhou záď.  Plochý hřbet se strmou zádí není možno považovat za bederní klenbu.

HRUDNÍ KONČETINY:
Zdravé a rovné hrudní končetiny by se měly při pohledu zepředu jevit stejně široké jako samotný spěnkový kloub, a to jak horní, tak spodní kost.  Lokty a tlapky by se neměly vytáčet ven ani dovnitř.  Při bočním pohledu by hrudní končetiny měly prostřednictvím spěnek odrážet jak sílu, tak pružnost, přičemž spěnky by při klidném postoji psa neměly nápadně vystupovat.

PLECE:
Lopatky by měly být dlouhé a rovné, osvalené plochým svalem.  Vzdálenost mezi lopatkami v kohoutku musí odpovídat ostatním proporcím: tzn. zvíře s poněkud větším rozpětím žeber bude potřebovat větší prostor mezi konci lopatek než zvíře s rozpětím menším.  Správně uložené lopatky svírají přibližně devadesát stupňů s nadloktími, které mohou být poněkud delší než lopatky, což umožňuje hlubší hruď typickou pro krásného vipeta.  V případě, že nadloktí je kratší nežli lopatka, malá či mělká hruď by měla dosahovat na úroveň lokte a tím působit přiměřeně.

HRUĎ:
Tvar extrémně hluboké hrudi má zásadní význam pro celkový profil vipeta.  Počínajíc "vosím pasem" v oblasti beder, linie nejzazší části hrudi by měla náhle elegantní vypouklou křivkou klesnout směrem k lokti, dosahujíc nejnižšího bodu těsně za loktem a pokračujíc ve stejné výšce kolem lokte předtím, než se vyšvihne nahoru, aby mezi nadloktími zformovala hluboká a plná prsa.  Tato část hrudi by měla kopírovat přední linii hrudních končetin a neprotínat spojnici nadloktí a lopatky.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Dobře zaúhlené, dlouhé a svalnaté pánevní končetiny musí při bočním pohledu vyjadřovat sílu, která způsobuje ohromnou rychlost psa.  Vyvinutá stehna a hlezna zakřivená těsně nad zemí vyvažují mohutný hrudní koš a dlouhý krk.  Při pohledu zezadu by pánevní končetiny měly být široké a dobře osvalené a neměly by jevit žádný náznak kravího postoje.

TLAPKY:
Tlapky by měly být vybaveny tuhými polštářky a dobře zakřivenými drápky nevelké délky, avšak velké síly za účelem hrabání země.  Lze připustit jak zaječí tlapku s delšími prostředníčky, tak kočičí tlapku.

OCAS:
Dlouhý a pružný ocas sahá při natažení mezi končetinami nejméně ke kyčelní kosti, přičemž osrstění sahá značně dál.  Při pohybu se nese nízko a jeho přední tři čtvrtiny nepřesahují rovinu horní linie.  Elegantní vlnka na konci ocasu, avšak nikoliv těsná kadeř, je typická pro mnohé jedince.

CHŮZE:
Vipet se pohybuje uvolněným a vyrovnaným krokem velkého dosahu při pohybu vpřed a velké síly při pohybu vzad, a to co se týče jak hrudních, tak pánevních končetin.  Omezený nebo nadměrný vertikální pohyb končetin viditelný při bočním pohledu je vadou.  Při pohledu zepředu nebo zezadu, končetiny se musí pohybovat vpřed a vzad s kývavou volností bez jakékoli známky pohybu směrem ven či dovnitř.  Tlapky nalézají těžiště v prostoru pod tělem zvířete.  Příliš úzká nebo příliš široká chůze, případně křížení či překážení si tlapek, je vadou.

VÝŠKA:
Přijatelná kohoutková výška krátkosrstých vipetů, která je 47 až 51 centimetrů u psů a 46 až 50 centimetrů u fen, s tolerancí 2 centimetry pod a nad krajní hodnoty, se vztahuje též na dlouhosrstou variantu.  Při měření je nicméně nutné brát ohled na tloušťku osrstění v kohoutku.

BARVA:
Všechny barvy nebo jejich kombinace jsou přípustné, nicméně je třeba jim věnovat pozornost.  Každá z barev by měla zdůrazňovat celkovou krásu psa, doplňujíc tak jeho osrstění a stavbu těla.

VADY:
Psi s jakoukoli stávající vadou nejsou akceptovatelní pro Mezinárodní registr Asociace dlouhosrstých vipetů, pročež vymezení vad pro výstavy není potřebné.

Standard schválen v březnu 1986

ASOCIACÍ DLOUHOSRSTÝCH VIPETŮ - LWA

Mezinárodní registr: Westwood, Massachusetts, U.S.A